rss
PatRESS News

Zpět

Srba: Chybí nám trenérská autorita, je čas na změnu

27. leden 2014

Vojtěch Srba se kritiky nebojí. Lovosice – Mistry Evropy se stali francouzští házenkáři, kteří ve finále porazili tým z Dánska 41:32. Právě proti Dánům čeští reprezentanti předvedli na EURU svůj nejlepší výkon. Celkově však jejich bilance byla velmi nelichotivá, když ve všech třech utkáních získali jediný bod a ze skupiny nepostoupili. Výkon českého týmu nenechal chladným ani někdejšího úspěšného trenéra lovosických házenkářů Vojtěcha Srbu, který evropský šampionát sledoval přímo v dějišti.
 
Vojto, jak bys zhodnotil jednotlivé zápasy českého celku v základní skupině? Připomeňme, že Češi v úvodním utkání vysoko podlehli Rakousku, ve druhém remizovali s Makedonií a na závěr prohráli s Dánskem, celkově si tedy na turnaji připsali jediný bod a ten na postup do další fáze nestačil.
            Z prvních dvou zápasů mi bylo smutno. Rakousko na nás bylo výrazně lépe připraveno, zatímco naše hra postrádala pohyb, jakoukoliv myšlenku nebo nápad. Veškerá naše hra byla založena na individuální činnosti jediného hráče, i na toho byl však soupeř velmi dobře připravený. V zápase nebyla jediná fáze, ve které bychom byli lepší než protivník. Stejný obraz hry jsme mohli vidět i ve druhém zápase s Makedonií, jediným rozdílem proti střetnutí s Rakouskem byl výkon brankáře Štochla. Ten měl v utkání dvacet jedna zákroků, zatímco protivníkům gólman jen šest a je až neuvěřitelné, že s rozdílem patnácti zákroků můžeme v zápase jen remizovat. Výborně zahrál také Horák, jeho branky však bohužel nebyly výsledkem žádné kombinační hry týmu, ale čistě jeho individuálních akcí. Ve třetím utkání proti Dánsku jsme podali jednoznačně nejlepší výkon na turnaji. Samozřejmě to bylo již trošku ovlivněno průběhem turnaje, kdy naše šance na postup téměř neexistovaly, nicméně projev byl nejlepší na turnaji. Tímto způsobem se dá se silným soupeřem prohrát, ale takový výkon bych zároveň čekal v každém odehraném zápase. Měli jsme možnost vidět osobně skupinu C a A, další dvě jsme sledovali v dánské televizi, která šampionát přenášela téměř nepřetržitě. Mohu bohužel navíc objektivně říci, že naše skupina byla nejslabší na šampionátu, o to větší je celkové zklamání.
 
Jaké tedy bude souhrnné hodnocení našeho vystoupení resp. výsledku? Vyřazením již po základní části jsme určitě nesplnili náš výkonnostní cíl postoupit do další fáze ME.
            Jsem zklamaný z některých hodnocení, že můžeme být hrdí na náš tým. A že jsme vlastně odehráli dva slušné zápasy a nepostoupili  jsme jen na základě nevydařeného prvního zápasu. Toto není výsledek výbuchu s Rakouskem, ale je to dlouhodobá záležitost, která začala již v roce 2010. V té době hráče k moci pustilo minulé vedení. Když se podíváme na poslední čtyři kvalifikace a jejich výsledek, je to hodně špatné: dvakrát jsme z kvalifikace nepostoupili na mistrovství světa a dvakrát jsme z mistrovství Evropy jeli po základní skupině domů – z toho je vidět, že takovýto způsob řízení družstva prostě nemůže fungovat a již to není náhoda.
 
Říkáš, že jde o dlouhodobý problém. V čem ho konkrétně spatřuješ?
V první řadě zde vůbec nehodlám hodnotit nebo zpochybňovat nominaci týmu. A dokud  bude systém řízení družstva takový, který je v současnosti, tak je úplně jedno, kteří hráči v národním týmu budou. Neřešíme sportovní, ale morální problém v týmu. I nadále totiž trvám na tom, že družstvo neřídí trenéři, ale samotní hráči, což nakonec potvrdil i sám pan Haber v jednom z rozhovorů v průběhu šampionátu. V něm jsme se dočetli, že hráči si řídí prakticky vše. Od rozhodování exekutorů sedmimetrových hodů až po akci v závěrečných sekundách zápasu. V tom případě nerozumím, jakou funkci pak trenér v týmu plní. Jasnou ukázkou je závěr zápasu s Makedonií a náš poslední time-out deset sekund před koncem za nerozhodného stavu. Na hřišti to vypadalo, že samotnou akci nepochopili ani hráči, kteří v tu dobu měli utkání rozhodnout. Jednoznačně souhlasím s tím, že se nejlepší hráči družstva mohou na přípravě týmu podílet. Ale určitě tým nemohou řídit během utkání, v tom musí být zachována autorita trenéra, který není na střídačce jen do počtu. Každý trenér má prodlouženou ruku v lídrovi celku, ve svém nejlepším hráči, ale ten v žádném týmu nemůže dostat takovou pravomoc, aby utkání i přímo řídil. Koučování zápasu hráči je prostě nepřijatelné a nakonec se neživotnost tohoto řešení odrazila i na našem výsledku. Nikdo nechceme zpochybňovat kvalitu hráčů nebo to že máme v týmu jednoho z nejlepších házenkářů na světě. Zároveň jsem přesvědčen, že hráči vše dělají v dobrém úmyslu. Ale pokud nepřijde do vedení družstva člověk, který je dokáže přesvědčit o tom, že takto reprezentace nemůže fungovat a autorita trenéra je nezpochybnitelná, tak to v konečném důsledku nemůže a nebude fungovat.
 
Pojďme zpět ke sportu – jak vypadá dnešní světová házená?
Každý tým má svůj základní herní systém, který dodržuje po celé utkání. Zápasy se vyznačují neskutečným tempem hry, které jsou hráči schopni dodržovat po celých šedesát minut. Všechny činnosti se dělají ve vysoké rychlosti. Samozřejmostí je téměř bezchybná hra i pod tlakem obran, kdy hráč dokáže zvolit správné řešení. Každý celek přizpůsobuje svoji hru složení družstva, např. u Makedonie se hra točí také kolem střelce Lazarova, ale nechybí zde ani spolupráce spojek, křižný pohyb těchto hráčů. Každý tým má svoji hvězdu a osobnost, ale hra celku není postavena rozhodně na hře jednoho hráče, to by samozřejmě nemohlo fungovat. Velmi důležitý je post pivota, ze kterého padá aspoň pětina branek, ať už pivot sám zakončí nebo získá sedmimetrový hod. V tomto jsme bohužel byli asi jediným týmem, který na tomto postu neměl fyzicky vyspělého specialistu.
 
Na postu pivota zeje po odchodu Davida Juříčka velká díra, proč tomu tak je?
Dlouhodobě máme špatnou práci s velkými a silnými hráči, zřejmě s nimi neumíme pracovat. Snažíme se pak soupeře přehrát rychlými, menšími hráči. Málokteré fyzicky dobře vybavené hráče umíme u házené udržet nebo je stavíme na post spojek. Základ je v trenérské činnosti, kdy si s těmito somatotypy prostě nedokážeme poradit.
 
Jaký byl zatím největší zážitek ze šampionátu?
Po sportovní stránce jím byl určitě zápas mezi Francií a Polskem. Měl vynikající úroveň, strhující tempo utkání, výborné zákroky brankářů i individuální akce hráčů, to vše s vyrovnaným průběhem po celých šedesát minut, které vyvrcholily dramatickou koncovkou. Navíc byla v hale výborná atmosféra díky polským fanouškům. A mimo sportovní stránku je nezapomenutelným zážitkem atmosféra v Jyske Bank Boxen Aréně na zápasech domácího týmu. Vedle toho jsem byl také velmi mile překvapen pořadatelskou službou jak v Herningu tak v Aarhusu. Ze strany pořadatelů jsme nezažili žádnou přehnanou buzeraci, jak tomu bylo např. na MS žen i mužů v Srbsku. Samozřejmě to souvisí s disciplinovaností Dánů, ale také fanoušků z Francie nebo Polska. Přestože nikdo nekontroloval vstupenky do příslušných sektorů, tak se nestalo, že by někdo neseděl na svém místě nebo že by byl jakýkoliv problém v tomto směru.
(Hazenalovosice.cz a PatRESS.cz)


tagy: házená, Lovosice, Mistrovství Evropy, Francie, Dánsko, Srba




Zpět


Čtěte také další články z této kategorie:

Lovci slaví stříbro

Lovosice fantasticky srovnaly sérii

Toman: Začali jsme běhat, kluci mě mají hodně rádi

Lovci vyklepli Frýdek



“Zatímco vy vstupujete na přechod, my už běžíme po druhé straně...”

© 2012 -2016 PatRESS.cz - Powered by Prestissimo.cz